Proč si najednou spousta lidí uvědomuje až teď, že snad tolik obchodů nepotřebují? Proč musí být potraviny, které nejsou úplně čerstvé rovnou vyhozeny, když miliony lidí ve světě hladoví? A na druhou stranu, proč se v regálech válí plesnivé salámy s přelepenou dobou trvanlivosti? Plná parkoviště, slevové akce a transparenty, dlouhé řady, nepodobné frontám z dob reálného socialismu před Čedokem na zájezdy do Jugoslávie. Je to normální? Určitě si pamatujete na studentský projekt Český sen; nebylo někdy k smíchu, co všechno lidé dokáží udělat pro „dobrý“ nákup? Nebo jsme doopravdy národ takových plebejců?
Je to zvláštní, ale podle statistiky z minulého roku připadá v České republice na milion obyvatel devatenáct hypermarketů, zatímco u Višegrádských přátel v Maďarsku jen osm a v Polsku dokonce jen pět. Vlnu supermarketů z počátku devadesátých let přehlušila v jejich druhé polovině hypermarketová éra, nové století pak charakterizuje především rychlý nástup diskontních prodejen typu Lídl, Plus, Kaufland, Penny… s méně pestrým sortimentem a nižším zákaznickým výběrem. Ať chceme, nebo ne, jsme víceméně nuceni v těchto obchodech nakupovat. Nezřídka je totiž volba nákupního místa volbou z nutnosti. Když vaši sídlištní samoobsluhu skoupí Billa či Ahold a udělá z ní supermarket, musíte být už zavilý odpůrce nadnárodních korporací, abyste chodil nakupovat kilometry daleko, kde možná ještě nějaká česká samoobsluha zůstala. Když ve vaší blízkosti postaví mamutí hypermarket, který počátečním prodejem za dumpingové ceny zlikviduje během několika měsíců veškerou konkurenci menších samoobsluh a pultových prodejen, které máte u domu, co jiného vám zbude než nasednout do svého automobilu (jehož vlastnictví se předpokládá) a vydat se za nákupem do tohoto obřího nákupního centra? Před vynuceným nakupováním v hypermarketech na periferiích měst varují i urbanisté. Upozorňují, že zmizí-li z center měst malé obchody, ztratí lidé důvod je navštěvovat a dojde tak k jejich umrtvení. A že doprava do hypermarketů za nákupy vyvolává obrovský nárůst individuální automobilové dopravy a s tím související problémy s exhalacemi nebo zácpami, to je jen pověstná třešnička na hypermarketovém dortu.
Pokud jste třeba příznivci Fairtrade (spravedlivého obchodu), pak vás asi nepotěší zjištění, že ve vlastní výroční zprávě přiznává Tesco zisk ve výši dvou miliard liber, který podle charitativní organizace Action Aid mimo jiné vychází z toho, že ženy v Jihoafrické republice, pracující na akreditovaných zemědělských statcích firmy Tesco, dostávají plat nižší než jihoafrická minimální mzda. Kdo není tolik dravý, ten se prostě neuchytí. Stačí si vzpomenout na Delvitu. Celé je to v podstatě hon za cenami na úkor kvality. My ale nechceme slevu zadarmo! Tak co, jak se těšíte na Vánoce? A kde že to budete nakupovat? Já zapomněl…; ještě že ty dárky nosí Ježíšek.