Reklama
 
Blog | Jan Duda

Protiraketová obrana, doména USA? Kdepak…

Ruská federace se společně s Běloruskem dohodla na vytvoření vlastního systému protiraketové obrany. Uvedla to ČTK . Tuto pecku, zdá se mi, česká média snad v záplavě volebních peripetií nějak přehlédla. Asi ji nechtějí vidět nadšení aktivisté hnutí Ne základnám, představitelé Humanistické strany či kdoví kdejaká zájmová skupina. Součastná situace mi připadá neustále připomíná myšlení studené války. Ačkoli jde o obraný systém, jehož účel je odvozován od slova bránit (nikoli mířit), stejně jako ten plánovaný "Česko-Polský", ten "Rusko-Běloruský" je  dle jeho představitelů totiž "namířen" proti státům Severoatlantického paktu. Tedy i proti nám.

 

Pavel Borodin, tajemník Svazového
státu Rusko-Bělorusko, byl citován tiskovou agenturou Novost. Zde se vyjádřil že Rusko i Bělorusko společně druhého listopadu podepíší v Moskvě dohodu o protiraketovém systému obrany. Hned k tomu zdůraznil, že o podpisu tohoto dokumentu oběma mocnostmi nemá nejmenších pochyb. Poté dodal, že je tato dohoda zcela
zásadní v momentě "východní expanze NATO".  Bělorusko i Rusko mají totiž
společné hranice se zeměmi, které se staly členy Severoatlantské
aliance – s Polskem a zeměmi Pobaltí.

Rusko-běloruské vztahy procházejí výrazným oteplnením, na Gruzínský konflikt se pomalu zapomíná a vše jde vesele dál. Jen si zkrátka nemohu pomoci, ale tato zpráva mi nemůže nepřipomenout sovětský model chování a praktik. Radarová základna v Česku je velké téma, ale nakolik se posune naše uvažování ve smyslu těchto konsekvencí? Neměli bychom raději, než jen vykřikovat hesla jako "Ne nechceme", zajímat se o dopady bezpečnosti? Většinou předpokládám, že čtenáři těchto řádků rozumí tomu, že nejsme schopni si sami zajistit vlastní bezpečnost a na základě toho jsme vázáni v různých mezinárodních uskupeních. Pokud tedy není protiraketová obrana tím, co by nás nemohlo upevnit ve vazbách s našimi spojenci v NATO, a se zeměmi, ke kterým se od listopadu 89 hlásíme; co je tedy východiskem naší bezpečnostní politiky? Spokojíme se tedy akorát s vysíláním našich jednotek do mezinárodních misí? Je to udržitelná vize? A nakolik jsou v této demokratické společnosti občané kompetentní rozhodovat o takových věcech jako je radarová základna? Dokážeme obsáhnout veškerá kritéria, agendu, konsekvence a přitom vidět nestranně? 

Reklama